Růžena Grebeníčková, nejpřednější česká literární teoretička, se narodila v Sušici dne 1. listopadu 1925, maturovala na reálném gymnasiu v Přerově. V letech 1945 - 1949 studovala na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze filosofii, francouzštinu, romanistiku a srovnávací literatury. V roce 1952 obdržela titul PhDr. V tomto období se zároveň seznámila se svým budoucím mužem filosofem Karlem Kosíkem, se kterým měla tři děti (Antonín Kosík, Irena Kosíková a Štěpán Kosík).

  Od roku 1961, kdy se stala kandidátkou věd (CSc.) až do důchodu v roce 1981 byla postupně vědeckou pracovnicí Slovanského ústavu, Ústavu jazyků a literatur a Ústavu pro českou a světovou literaturu Československé akademie věd.

  Hlavními tématy jejího literárně - historického bádání bylo období romantismu, problematika moderního románu a divadlo. Zaměřovala se na autory ruské, francouzské, německé, rakouské a české (Karel Hynek Mácha a Jiří Weil). Překládala z němčiny. V letech 1974 a 1976 absolvovala pěší cestu po stopách Máchova deníku Cesta do Itálie. Publikovala pod propůjčenými jmény a pseudonymy (Helena Matoušová, Miloslav Jehlička, Jaroslav Kudrna, Aleš Hauzner, Věra Saudková a Jiřina Táborská).

  V roce 1968 byla oceněna Československým spisovatelem cenou A. M. Píšy za sborník Realita slova Máchova. Obdržela prestižní mezinárodní Herderovu cenu (1985) za výrazný přínos literární vědě. Za výbor studií Literatura a fiktivní světy I. ji byla udělena cena Nadace Českého literárního fondu (1996). Zemřela v Praze 21. července 1997.