Švýcarský skladatel Oscar Arthur Honegger se narodil 10. března 1892, v Le Havre ve Francii, do švýcarské protestantské rodiny jako nejstarší ze čtyř sourozenců. Učil se hře na housle, jeho matka hrála na klavír.

  1909 - 1911 studoval skladbu u dirigenta, skladatele a houslisty Friedricha Hegara (1841 - 1927), hru na housle u Willema de Boera a hudební teorii u dirigenta a skladatele Lothara Kemptera (1844 - 1918) na Konzervatoři v Curychu. Roku 1911 nastoupil na Konzervatoři v Paříži, kde studoval skladbu ve třídě varhaníka a skladatele Charles - Marie Widora (1844 - 1937) a instrumentaci u skladatele Vincenta d'Indyho (1851 - 1931). Po návratu svých rodičů do Švýcarska se usadil v pařížském Montmartru, kde bydlel do konce života. Roku 1915 byl Arthur Honegger krátce povolán k obraně švýcarských hranic. Pařížskou konzervatoř absolvoval v roce 1918. Ze vztahu se zpěvačkou Claire Croiza (1882 - 1947) se jim narodil syn Jean-Claude (1926 - 2003).

  Roku 1926 si vzal spolužačku z konzervatoře, klavíristku Andrée Vaurabourg (1894 - 1980), která ho obvykle doprovázela na koncertních cestách a hrála jeho skladby. Vzhledem k tomu, že vyžadoval naprostý klid ke skládání, tak žili v oddělených bytech. Kromě dvou událostí v roce 1935, kdy byla Vaurabourg vážně zraněna po automobilové nehodě a kromě posledního roku Honeggerova života. Měli dceru Pascale Honegger (1932).

  Během svých studií se seznámil se skupinou mladých skladatelů, mezi kterými byli Georges Auric (1899 - 1983), Louis Durey (1888 - 1979), Darius Milhaud (1892 - 1974), Francis Poulenc (1899 - 1963) a Germaine Tailleferre (1892 - 1983). Tato skupina byla roku 1920 pojmenována Les Six.

  Výrazně na sebe upozornil svým dramatickým žalmem Le Roi David (1921) a symfonickou větou Pacific 231 (1923), která hudebně ztvárnila parní lokomotivu. Následně vytvořil 8 rozhlasových programů a složil 43 partitur pro filmovou hudbu, včetně výpravného filmu Napoleon (1927) francouzského režiséra Abela Gance (1889 - 1981).

  Během svého pedagogického působení na École Normale de Musique de Paris vstoupil Honegger do odbojového hnutí Národní fronty. Jako reportér  časopisu Comoedia se účastnil Mozartova festivalu ve Vídni v roce 1941 a předal kopii své Druhé symfonie (1941) švýcarskému dirigentovi a mecenáši Paulu Sacherovi (1906 - 1999). Krátce po konci 2. světové války napsal Paduanu pro sólové violoncello (1945) a Třetí symfonii (1946), která připomíná odkaz skladby Sinfonia da Requiem (1940) od Benjamina Brittena (1913 - 1976).

  Po infarktu v USA, v roce 1947, byl přinucen omezit své hudební aktivity. Honeggerovy deprese jsou částečně znatelné v jeho dvou knihách Incantation aux fossiles (Lausanne, 1948) a Je suis compositeur (Paříž, 1951; Londýn 1966). Roku 1953 napsal svou poslední skladbu, Une Cantate de Noël. Po vleklé nemoci zemřel Arthur Honegger 27. listopadu 1955. Je pochován na hřbitově Cimetière Saint-Vincent, ve čtvrti Montmartre v Paříži.

  Zvolen do Institut de France (1938), zahraniční členství v Académie des Beaux-Arts, byl prezidentem Confédération Internationale des SACEM a obdržel čestný doktorát Universität Zürich (1948). Mezi jeho studenty byli Karel Husa (1921), Maurice Jarre (1924 - 2009), Eugene Kurtz (1923 - 2006), Ginette Martenot (1902 - 1996), Michel Perrault (1926) a Lester Trimble (1923 - 1986).

  Byl horlivým skladatelem, dveře jeho bytu v Montmartru byly jasně označeny cedulí "NEVYRUŠOVAT" ve více než 50ti jazycích. Jeho rukopisy jsou částí sbírky Nadace Paula Sachera. Mezi jeho největší životní vášně patřilo ragby, lokomotivy a milované auto Bugatti. Podobizna Arthura Honeggera je na švýcarské 20ti frankové bankovce.

  Více informací o Arthuru Honeggerovi na webových stránkách http://www.Brikcius.com , http://www.Arthur-Honegger.com a http://CS.Wikipedia.org/Wiki/Arthur_Honegger .

---