Galerie hlavního města Prahy, po Národní galerii druhá nejvýznamnější v České republice, byla založena 1. května 1963. Bylo jí uloženo shromažďovat, odborně ochraňovat, vědecky zpracovávat a vystavovat české umění 19., 20. a 21. století. Zároveň jí byla svěřena péče o fond pomníků, veřejných plastik, pamětních desek a kašen na pražských prostranstvích, včetně jejich restaurování a umísťování nových. Odborní pracovníci galerie mají od počátku za cíl budovat sbírkový fond českého umění 19., 20. a 21. století a odborně jej představovat veřejnosti.


  Jedním z objektů Galerie hlavního města Prahy je Dům U Kamenného zvonu. Podle posledních stavebně historických průzkumů se počátky domu U Kamenného zvonu datují do druhé poloviny 13. století, kdy za mohutným věžovým nárožím s masivními obvodovými zdmi vzniklo i podélné boční stavení. Nejstarší stavební etapa se zachovala ve sklepích a v přízemí jižního křídla. Druhá stavební etapa následovala kolem roku 1310. Tehdy byla v přízemí zřízena kaple s bohatou figurální a ornamentální malířskou výzdobou, pokrývající stěny i klenbu.

  Výsledkem přestavby objektu ve druhé čtvrtině 14. století byl reprezentativní městský palácový dům s věžovým nárožím, který je pozoruhodným dokladem činnosti severofrancouzsky orientované dvorské huti a jenž je ojedinělým, dodnes dochovaným příkladem tohoto typu architektury v Praze. Hlavní dominantu průčelí bohatě zdobeného gotickými architektonickými prvky tvořila plastická figurální výzdoba. Její ikonografický program oslavoval ideu království a panovnickou rodinu - v této souvislosti vznikla domněnka, že stavebníkem byl někdo z okruhu královského dvora. Typické domovní znamení umístili na nároží budovy v 16. století. Po roce 1685 a v 18. století proběhly barokní úpravy budovy.

  Náročné rekonstrukci domu U Kamenného zvonu, při které byla stržena novobarokní fasáda z 19. století a objeveno gotické průčelí, předcházel rozsáhlý stavebně historický průzkum. Rekonstrukce byla dokončena v roce 1988 a město přidělilo objekt GHMP, které slouží jako výstavní prostor pro její významné výstavní projekty. Exkluzivní prostory koncertního sálu v Domě U Kamenného zvonu jsou výjimečně přístupné například v rámci koncertů "Festival Brikcius".

  Galerie hlavního města Prahy je spolupořadatelem projektů "Duo Brikcius - 2 Cellos Tour" a "Festival Brikcius".

František Brikcius: Paní Kosíková, vyrůstala jste se v rodině zakázaného filozofa Karla Kosíka (1926 - 2003), autora světové proslulé Dialektiky konkrétního a literární vědkyně Růženy Grebeníčkové (1925 - 1997), držitelky Herderovy ceny. Jaké máte vzpomínky na Vaše rodiče?

Irena Kosíková: Některé vzpomínky jsou neuvěřitelné, převládají ale ty krásné.

F. B.: Hru na varhany jste začala studovat u prof. Jana Hory, současně s klavírní průpravou u prof. Elišky Kleinové a prof. Arnoštky Grünfeldové. Jaké byly hodiny s paní Eliškou Kleinovou, sestrou terezínského skladatele Gideona Kleina?

I. K.: Hodiny s Lízou Kleinovou byly kupodivu osobní, velice bystře dokázala vnímat zvláštnosti, kterými jsem tenkrát procházela a respektovala je, aniž by upustila od svého záměru skvělého pedagoga, vést žáka tam kam chce. Chodila jsem k ní na Smíchov tenkrát moc ráda, protože mi věřila. Na mém absolventském koncertě v Praze za mnou na konci přišla a to je pro mne nezapomenutelné. Měla jsem ji velmi ráda. Byla inspirativní.

F. B.: Vaši rodiče měli zakázáno veřejně publikovat a byli pod neustálým dohledem StB. Máte dvě děti s disidentem a chartistou, který v sedmdesátých letech emigroval. Jaký to mělo vliv na Váš profesionální život?

I. K.: To je jasné každému, kdo podobnou situací prošel. V České republice rozhodují o vážné hudbě převážně lidé, kteří ji formovali za totality a to si málokdo uvědomuje. A bylo těžké být sama sebou, když to prostě nešlo. Nelituji ničeho, ale nechci se ohlížet zpátky.

F. B.: Vystudovala jste na konzervatoři Jaroslava Ježka hru na varhany u prof. Jaroslavy Potměšilové a dirigování u prof. Karla Fialy. Soukromě jste studovala skladbu u prof. Miroslava Raichla. Nakolik Vás ovlivnil legendární skladatel Miroslav Raichl?

I. K.: Neovlivnil mne vůbec.


F. B.: Teprve po revoluci jste byla přijata na Janáčkovu akademii múzických umění (JAMU) v Brně do varhanní třídy prof. Aleny Veselé a prof. Kamily Klugarové. Absolvovala jste Hudební akademii múzických umění (HAMU) v Praze u prof. Josefa Popelky. Jak byste jednotlivé školy, pedagogy a studenty porovnala?

I. K.: Nechci je porovnávat, bylo na mně, abych si od každého něco odnesla. To jsem udělala.

F. B.: U příležitosti Roku židovské kultury - 100. výročí založení Židovského muzea v Praze jste složila orchestrální skladbu "7 Svící", která byla uvedena se skladbami tzv. "Terezínských" skladatelů. Váš otec byl v Terezíně vězněn. Co si o těchto skladbách myslíte?

I. K.: Měly by být hrány.

F. B.: Specializujete se na interpretaci děl Johanna Sebastiana Bacha. Proč? Co je pro Vás při dramaturgii varhanních programů rozhodující?

I. K.: Musím vždy respektovat možnosti varhan. Potom si dávám pozor, abych na stejném místě, pokud je to možné, nehrála dvakrát stejný repertoár. Ráda vždy prezentuji buďto nějaký výběr, v němž jsou obsazena kontrastní díla J. S. Bacha, anebo naopak komplet, např. Lipské chorály, Tokáty, Varhanní mše, Fantasie atd.


F. B.: Nedávno byla uvedena premiéra Vaší orchestrální skladby "MAKANNA" u příležitosti 110. výročí narození židovského spisovatele Jiřího Weila, pod záštitou Sira Toma Stopparda a Václava Havla. Z koncertu byl pořízen záznam, který bude v dohledné době vydán na CD. Jaký je Váš vztah k literatuře?

I. K.: Bez knih si život nedovedu představit.

F. B.: Na jaký nástroj v současné době hrajete, jaké jsou Vaše nejoblíbenější varhany?

I. K.: Doma cvičím na dvoumanuálové elektrofonické varhany s dřevěnou klaviaturou od firmy Johannus. V současnosti jsou moje nejoblíbenější varhany v Plaisance, stavitelem je Daniel Birouste.

F. B.: Vaše skladby byly hrány nejenom v České republice, ale i v zahraničí (Alžírsko, Belgie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Izrael, Německo, Polsko, Rusko, Turecko, Švédsko a Velká Británie). Co je pro Vás při komponování rozhodující?

I. K.: Termín. Nejenom.

F. B.: Tužka a notový papír nebo počítač?

I. K.: Počítač.

F. B.: V současné době žijete ve Francii. Co Vás v poslední době nejvíce potěšilo?

I. K.: Minulý týden nástroje od Johna Groota na zámku Saint Giraud v Gaskoňsku.

F. B. Děkuji za poskytnuté odpovědi.

http://www.PragueTicketOffice.com - Via Musica, Staroměstské náměstí 14, Praha 1 - Tel.: +42 (0) 224 826 440 - Via Musica, HAMU, Malostranské náměstí 13, Praha 1

---