Via Musica - Prague Ticket Office je prodejce vstupenek na koncerty vážné a jazzové hudby a představení černých divadel v Praze. Zajišťuje prodej vstupenek pro Akademii Hudebních Umění v Praze. Via Musica je specializovaná prodejna CD, kde naleznete více než 3 500 titulů vážné hudby a jazzu českých a zahraničních hudebních vydavatelství. Via Musica CD shop obdržel cenu "Best Retailer" od největšího českého vydavatelství Supraphon.


  Via Musica - Prague Ticket Office je oficiálním prodejcem vstupenek na koncerty projektu "Festival Brikcius".

František Brikcius: Pane Pavláte, vystudoval jste Fakultu sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy v Praze, obor rozhlas (1969 - 1974), po roční vojenské službě jste se stal odborným redaktorem umělecko-naučné redakce nakladatelství Albatros (1975 - 1990). Jak vzpomínáte na práci v Albatrosu?

Leo Pavlát: V Albatrosu panovaly velice slušné poměry, poznal jsem zde řadu výborných lidí, kterých si vážím. Dětské knížky navíc nebyly vystaveny tak silnému ideologickému tlaku jako jiná literatura, takže i vlastní práci bylo možno vykonávat s dobrým pocitem.

F. B.: Veřejně jste se přihlásil k židovské víře, oženil jste se s výtvarnicí Hanou Klímovou, dcerou disidenta a spisovatele Ivana Klímy. Jaký to mělo vliv na Váš profesionální život?

L. P.: Přineslo to mně i rodině zájem StB se všemi nepříjemnostmi, která byla s takovou pozorností spojena. Ale v tom jsme na obci nebyli výjimkou.

F. B.: Po revoluci jste působil na československém, respektive českém velvyslanectví v Izraeli v Tel Avivu (1990 - 1994). Jak Vás tato zkušenost a pobyt v Izraeli ovlivnili?

L. P.: Žít židovství v Čechách a v Izraeli není pochopitelně totéž. V Izraeli jsem byl především pracovně, ale i z čistě židovského hlediska jsem dostal nesmírně moc: novou zkušenost, znalosti, přátelství.

F. B.: Od roku 1994 jste ředitelem Židovského muzea v Praze. Můžete popsat, jaká je hlavní náplň Vaší činnosti?

L. P.: Stručně řečeno: Hlavním předmětem činnosti našeho muzea je tvorba, doplňování, odborná správa, shromažďování a prezentace sbírek i knihovního a archivního fondu, osvětová, publikační, vydavatelská a vzdělávací činnost, činnost výzkumná. A také  opravy a technická zhodnocení pronajatých nemovitostí, v nichž muzeum sídlí a prezentuje sbírky.


F. B.: U příležitosti Roku židovské kultury - 100. výročí založení Židovského muzea v Praze byl uveden koncert "7 Svící" se skladbami tzv. "Terezínských" skladatelů. Vaše maminka jako jediná z rodiny přežila pobyt v koncentračním táboře Osvětim. Co si o těchto skladbách myslíte?

L. P.: Vyvraždění téměř 80 000 židovských obyvatel z Čech a Moravy představovalo - a v generacích, které se nenarodily - stále představuje obrovskou ztrátu. Nejen z čistě lidského hlediska, s ohledem na nevinně zavražděné, ale i s ohledem na budoucí prosperitu země, úroveň její vědy, obchodu, umění, kultury. Hudba  výjimečně talentovaných terezínských skladatelů tuto ztrátu  umělecky nesmírně působivě připomíná.

F. B.: Nedávno Židovské muzeum změnilo své logo. Proč?

L. P.: Muzeum změnilo celý svůj vizuální styl a změna loga k tomu patří. Je to však součást širšího záměru, protože v několika příštích letech hodláme tvůrčím způsobem inovovat všechny stálé expozice. Chceme věnovat větší pozornost živé kultuře, přiblížit naše muzeum muzejnictví 21. století.

F. B.: Součástí muzea je mimo jiné Galerie Roberta Guttmanna. Jakou připravujete výstavu? Co je pro muzeum při dramaturgii výstav a dalších kulturních akcí rozhodující?

L. P.: Nejbližší výstavou bude přehlídka děl amerického výtvarníka Marka Podwala, s nímž naše muzeum dlouhodobě spolupracuje. V Galerii Roberta Guttmanna v zásadě představujeme málo známé domácí židovské umělce, ale snažíme se sledovat i moderní židovské umění v tvorbě jeho význačných zahraničních tvůrců. Připravujeme zde rovněž tematické výstavy čerpající z bohatého muzejního sbírkového fondu a faktograficky i způsobem provedení objevné byly také výstavy věnované tragickému období šoa.


F. B.: Nedávno byla uvedena premiéra orchestrální skladby "MAKANNA" Ireny Kosíkové u příležitosti 110. výročí narození židovského spisovatele Jiřího Weila, pod záštitou Sira Toma Stopparda a Václava Havla. Z koncertu byl pořízen záznam, který bude v dohledné době vydán na CD. V letech 1950 - 1958 byl Jiří Weil zaměstnán jako vědecký pracovník ve Státním židovském muzeu v Praze. Jsou zde k dispozici dokumenty o jeho činnosti?

L. P.: Jiří Weil našel za války v muzeu útočiště a po jejím skončení - v nepřízni režimu - se zde zabýval především terezínskou dětskou tvorbou. Tento zájem vyústil i v některé publikace, takže v tomto ohledu je Weilovo dílo stále přítomno.

F. B.: Jaký je Váš vztah k literatuře?

L. P.: Je mi to nejbližší umění, knížky jsou se mnou pořád.

F. B.: Při Vaší spisovatelské a překladatelské činnosti používáte raději tužku, pero, psací stroj nebo počítač?

L. P.: Dříve jsme psal všechno rukou a na psacím stroji jen přepisoval čistopis. S počítačem jsem změnil zvyklosti. Píšu rovno do něj, v něm také opravuji. Ale psát rukou jsem nezapomněl. Poznámky, náměty - ty si píšu rukou.

F. B.: Co Vás v poslední době nejvíce potěšilo?

L. P.: Rodina, setkání literární i jiná, práce, stromy, kameny, sny.

F. B. Děkuji za poskytnuté odpovědi.

http://NetHovory.Scena.cz

---