Časopis Golf je exkluzivní měsíčník, vycházející od roku 1993, nyní v nákladu 12 000 kusů. Zaměřuje se na informace o domácím i světovém golfu, reportáže, rozhovory a profily, testy vybavení, informace o novinkách a cestování za golfem. Spolupracuje s prestižním britským titulem Golf Monthly a je smluvním partnerem české Profesionální golfové asociace. Více na http://www.CasopisGolf.cz .


  Voucher 1fee2hráči je nejvýhodnější způsob golfové hry. Společný projekt časopisu Golf a vybraných 50 golfových hřišť v Česku, Slovensku, Rakousku a Německu, který umožní po vyplnění a odevzdání 1 voucheru a zaplacení 1 fee hru dvěma hráčům. V případě využití jediného voucheru můžete ušetřit až 1 800,- Kč. Více na http://www.1fee2hraci.cz .

  Časopis Golf je mediálním partnerem projektu "Festival Brikcius".

  Italský skladatel Gioachino Antonio Rossini se narodil 29. února 1792, v Pesaru v Itálii, do rodiny hornisty Giuseppeho a zpěvačky Anny. Rossiniho hudební vzdělání začalo v raném věku, již v šesti letech hrál na triangl v otcově hudebním souboru. Jeho otec byl sympatizantem francouzské revoluce, což vyústilo krátkým uvězněním v roce 1800. Matka byla seconda dona v divadle v Ankoně, během karnevalové sezóny 1798. Následující rok se stala prima donnou a vystupovala do 1808 ve městech Bologna, Iesi, Lugo, Fano, Imola, Reggio nell'Emilia a Rovigo. Mladý Rossini se brzy těchto zájezdů účastnil s rodiči, 1801 byl uveden jako violista v orchestru. Otec ho vyučoval hře na lesní roh, byl vzděláván ve zpěvu, hraní na harpsichord a začal studovat skladbu.

  Roku 1804 již celá rodina žila v Bologni a 1806 Rossini vstoupil do Liceo Musicale (Conservatorio di Bologna), kde studoval zpěv, hru na violoncello a hru na klavír. Následující rok mu bylo povoleno navštěvovat lekce kontrapunktu u Stanislaa Mattei (1750 - 1825). Roku 1908 obdržel Rossini cenu Licea Musicale za skladbu. O dva roky později byla uvedena jeho první opera v Benátkách. Další opery v Bologni, Římě, Benátkách a Milánu.

  Roku 1815 se vrátil do domu v Bologni, kde s ním Domenico Barbaia, impresário Neapolského divadla, sepsal smlouvu. Stal se hudebním ředitelem divadel Teatro di San Carlo a Teatro del Fondo v Neapoli. Měl složit za rok jednu operu pro každé divadlo. Plat byl 200 dukátů měsíčně a měl podíl z hracích stolů v divadle ve výši 1 000 dukátů ročně. Rossiniho nejslavnější opera byla uvedena 20. února 1816, v divadle Teatro Argentina v Římě.

  V roce 1822 se Rossini setkal s Ludwigem van Beethovenem a vzal si za ženu známou španělskou operní zpěvačku Isabellu Colbran (1785 - 1845). Následující rok se přestěhoval z Itálie do Vídně, kde měly jeho opery široké publikum a kam byl později pozván princem Klemens Wenzel von Metternichem (1773 - 1859). Zde se spřátelil s francouzským spisovatelem a diplomatem François-Reném, vicomte de Chateaubriand (1768 - 1848) a HSH Princess Dorotheou von Lieven (1785 - 1857), ženou prince Khristofor Andreyevich Lievena, ruského velvyslance v Londýně.

  Na návrh ředitele King's Theatre v Londýně přijel roku 1823 do Anglie, kde byl představen králi Jiřímu IV. (1762 - 1830) a bylo mu zaručeno pětiměsíční rezidenční stipendium £7 000. Následující rok se stal hudebním ředitelem divadla Théâtre des Italiens v Paříži s ročním platem £800. Rossiniho popularita v Paříži byla natolik veliká, že mu Karel X. (1757 - 1836) zadal zakázku k napsání pěti nových oper ročně. Po vypršení smlouvy mu byla přislíbená štědrá doživotní renta. Ve věku třiceti osmi let složil třicet osm oper.

  Rossiniho Duetto pro violoncello a kontrabas bylo objednáno roku 1924, amatérským violoncellistou Sirem Davidem Salomonsem (1797 - 1873), židovským primátorem města Londýn, pro soirée uvádějící duet se slavným kontrabasovým virtuózem Domenico Dragonettim (1763 - 1846).

  Jeho matka zemřela 20. února 1827, během zkoušky na Mojžíše. Od roku 1832 se Rossini necítil dobře, byl nepřetržitě nemocný, nebyl schopen nic dělat a už nenapsal žádnou operu. Opustil Paříž roku 1836. Ve stejném roce se rozvádí s Isabellou Colbran, která žila v domě u Rossiniho otce do svého skonu v roce 1845. Byla pohřbena u Bologně poblíž svých a Rossiniho rodičů.


  Gioachino Rossini a Olympe Pélissier (1799 - 1878), která pózovala pro francouzského malíře Émile Jean-Horace Verneta (1789 - 1863), obraz Hudita a Holofernes, založili Salón v Milánu, během zimy 1837 - 1838. Ale smrt otce roku 1839 znovu Rossiniho oslabila. Jeho jedinou aktivitou bylo čestné poradenství na Bolognském Liceo Musicale. 16. srpna 1846 si Rossini vzal Olympe Pélissier. Politické nepokoje ho donutily opustit Bolognu roku 1848. Po pobytu ve Florencii se roku 1955 vrací zpět do Paříže, kde se jeho zdraví rapidně zlepšilo. Opět začal skládat.

  Zemřel ve věku 76 let na pneumonii ve své vile v Passy, v pátek 13. listopadu 1868. Pohřeb se konal za přítomnosti tisíců truchlících. Zádušní mše se konaly po celé Francii a Itálii. Byl pohřben na hřbitově Père Lachaise v Paříži. Po smrti Olympe roku 1878, byly jeho pozůstatky převezeny do Basiliky di Santa Croce ve Florencii.

  Kromě několika individuálních odkazů své ženě a příbuzným, odkázal Rossini celé své jmění rodnému městu Pesaru, ke zřízení Liceo Musicale (od 1940 Conservatorio Statale di Musica "Gioachino Rossini"), Fondazione G. Rossini a Prix Rossini.

  Pro charakteristické manýrismy, které používal ve svých orchestrálních partiturách, byl přezdíván "Signor Crescendo". Rossini byl držitelem francouzského Řádu čestné legie a mnoha dalších řádů. Byl znám jako gurmet a excelentní amatérský kuchař.

  "Festival Brikcius" & "Duo Brikcius" v roce 2012 připomíná 220. výročí narození italského skladatele Gioacchina Rossiniho.

Kupte si CD "Praha - Brno: 6 soudobých skladatelů pro violoncello sólo v interpretaci Františka Brikcia".

Do 30. června 2012 pouze za 250,-Kč bez poštovného a balného! Objednávky zde:

---