RybaNaRuby je multikulturní experimentální prostor, jehož náplní je směs koncertů, přednášek, kurzů, seminářů, improvizovaných představení, literárních večerů a filmových projekcí.

  Pomeranč je plod pomerančovníku pravého (Citrus sinensis) z čeledi routovité (Rutaceae). Pomerančovníky jsou stromy, zřídka i keře. Pochází pravděpodobně ze subtropických hraničních oblastí Číny a Vietnamu. V 15. století byl dovezen do Evropy portugalskými obchodníky a záhy po objevení Ameriky i tam. Nyní je rozšířen ve všech subtropických oblastech, v tropech se mu pro přílišnou vlhkost nedaří. Jde o nejčastěji pěstované citrusové ovoce.

  Pomerančovník je stále zelený, mělce kořenící strom, má kulovitou korunu a v mládí trnité větvičky. Listy jsou podlouhle vejčité až eliptické, středně veliké, tmavě zelené s úzkými řapíky. Jsou to rostliny jednodomé a vytvářejí květy, opylovány jsou hmyzem. Květy jsou bílé, vonící, 2 až 3 cm veliké, obvykle pětičetné, okvětní lístky podlouhlé, asi 15 x 6 mm velké, tyčinky asi 14 mm, semeníky téměř kulovité.

  Plody jsou bobule (hesperidium) ve velikostech 5 až 12 cm, kulovité až oválné. Kůra plodu (perikarp) bývá barvy žluté, oranžové nebo šarlatově červené, je poměrně tenká, přiléhající k dužnině, někdy obtížně loupatelná. Dužina je tvořena klínovitými semeníkovými pouzdry vyplněnými tenkostěnnými váčky, které obsahují sladkou šťávu obklopující semena umístěná na středoúhelném semeníku. Dužina je barvy žluté až oranžové, u některých kultivarů i fialově červené a je šťavnatá, osvěžující sladkokyselé chuti. Semena jsou poměrně velká, mnohozárodečná (polyembryonická), existují i bez semenné kultivary.

  Plody jsou kvalitním zdrojem vitamínu C a konzumují se čerstvé, kompotují se nebo lisují na osvěžující šťávu. Téměř 90% produkce pomerančů je průmyslově zpracováno. Ze slupek se získává pektin a hlavně esenciální oleje, které slouží k aromatizaci potravin a v kosmetice, v menší míře se používají v lékařství k výrobě tinktur. Květ se pro svou vůni a chuť používá jako upravující složka řady čajových směsí. V lidovém lékařství se užívají okvětní plátky svařené se solí k uklidnění nervů, proti astmatu, vysokému tlaku, horečce a zvracení, svařené s cukrem proti nechutenství.

  Pomerančovníky se dělí podle vlastnosti plodů do tří základních skupin:
- Obyčejné pomeranče s poměrně tenkou slupkou, žlutou až oranžovou dužinou, pěstované převážně ve Španělsku a na Blízkém Východě, pro přímý konzum i pro lisování.
- Krvavé pomeranče mají červené žilky v dužině a šťávu fialově rudé barvy.
- Pupečné pomeranče se základem druhého plodu na bliznové straně plodu, která vypadá jako pupek. Byly objeveny v roce 1820 na jediném zmutovaném stromu v Brazílii a protože tyto pomeranče nemají semena, rozmnožil se tento strom dále vegetativně pomoci roubů, čili všechny dnešní stromy s těmito pomeranči jsou přímými potomky jediného stromu.


  Ročně se sklidí asi 60 milionů tun citrusových plodů. Skoro 70% připadá na pomeranče. Z jednoho stromu pomerančovníku, který je v průmětu 6 – 10 metrů vysoký, se ročně sklidí 7 000 - 8 000 plodů, známé jsou i výnosy 20 000 plodů. Pomerančovníky mají kvalitní plody jen tehdy, projdou-li obdobím chladu. Pro poskytnutí co největší a kvalitní úrody je nutno stromy prořezávat.

  Přestože pomerančovník snese poměrně různorodé subtropické podnebí, jednotlivé kultivary jsou k docílení maximálního a kvalitního výnosu vázány na určité zeměpisné oblasti. V období velkého sucha je nutno stromy zavlažovat. Během plné vegetace požaduje vysokou teplotu a hodně slunečního svitu, v období klidu přežije krátkodobý pokles teplot pod bod mrazu. Nesnáší zasolenou půdu, ideální pH je okolo 5 až 8. Stromy se dožívají až 100 let, ale z ekonomických důvodů se počítá s životností 30 let. Nové stromky se vypěstují roubováním na podnože vyrostlé ze semen, pak plodí za cca 5 let. Pomerančovníky se také vysazují poblíž lidských obydlí i jako solitéry pro poskytnutí stínu.

---