Dějiny osady Újezd, jejímž centrem byl vždy kostel sv. Jana Křtitele, sahají k počátku 12. století. Újezd byl podhradním předměstím, periferií vně hradeb, s řídkou zástavbou, s mnoha dvory a zahradami. Fungoval zde přívoz do osad na druhém břehu Vltavy, rozvíjel se obchod se dřevem plaveným po vodě. Při řece stály mlýny a prádelny. Situace se změnila s vybudováním hradeb v polovině 14. století, které část Újezdu připojily k Malé Straně. Kostel samotný je jedním z nejstarších v Praze, s románskými částmi datovanými kolem roku 1240, ale založen byl asi mnohem dříve. Stavba to byla vždy prostá, ani později po husitských válkách, kdy byl kostel poškozen, nedošlo k nákladnějším přestavbám.

  V 17. století proběhly úpravy v souvislosti s malostranským obecním špitálem, který sem byl přeložen. Tato raně barokní arkádová stavba dodnes vytváří cennou kompozici dvora s kostelem, málokde dochovanou.


  Výrazné, ale zároveň citlivé, jsou barokní úpravy z 1. poloviny 18. století - dostavba kaple s oratoří na severní straně kostela a nově prolomená okna v protější stěně a v západním průčelí. Jejich kvalita ukazuje na možné autorství Kiliána Ignáce Dientzenhofera, který byl činný v blízkém okolí. V roce 1784 byl kostel i se špitálem zrušen a byl upraven na obytný dům a v kostele byla zřízena prádelna - odtud název sv. Jan Na Prádle. Po opravách a restaurátorských pracích, které skončily roku 1939, byl kostel předán k užívání Církvi československé husitské.

  Kostel sv. Jana Křtitele je jednoduchá, ale vzhledem ke stavebním prvkům z různých slohových období a jejich propojení, zajímavá stavba. Najdeme zde úzká románská okna v jižní zdi, gotické sedile ve stěně presbytáře se zbytky původní výmalby, části nástěnných maleb, pozdně gotické až renesanční vysoké krovy a štíty, přístavbu barokní kaple akcentující výškovou gradaci celé budovy a dynamické formy kasulových oken. Před kostelem je umístěna socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1715, dílo Michala Josefa Brokoffa. Cennou součástí interiéru je též několik obrazů a sochařských děl Františka Bílka (1872 - 1941). Těmito hodnotami i stupněm zachování celistvosti lokality si kostel sv. Jana Křtitele Na Prádle zaslouží naši pozornost.

  Kostel sv. Jana Křtitele Na Prádle je spolupořadatelem projektů "Brikcius Na Prádle", "Duo Brikcius - 2 Cellos Tour", "Brikciusová Na Prádle - Mrak vrchní pluje rychleji", "MAKANNA"a "Brikciusová Na Prádle - My zemí nejdeme". Více o kostele sv. Jana Křtitele Na Prádle na webových stránkách http://www.Husiti.Majestat.cz a http://CS.Wikipedia.org/Wiki/Kostel_svatého_Jana_Křtitele_Na_prádle .

František Brikcius: Pane Židlický, vyrůstal jste v Praze na Můstku.

Jan Židlický: Ano, je to ten dům do ul. 28.října a Václavském náměstí. Byt rozdělili na dva, takže WC bylo společné s našimi sousedy, dostupné přes oběma rodinami užívanou chodbu, pěkně jako v SSSR. Na schodech pořád visely nějaké plakáty, které náš vzor vychvalovaly, ale moc nám to nevadilo. Rodiče poslouchali Londýn, bratranec byl na mnoho let v Jáchymovském koncentráku, takže náš vztah k režimu byl tím ovlivněn. Otcův kamarád, který emigroval v roce 1948 do USA nám posílal balíky konzerv, čokolády, kafe, žvejkačky, slaninu, džusy a jiné dobroty. Nebylo to často, ale na přilepšenou úplný zázrak, vždyť jídlo bylo na lístky. Říkám zázrak, protože tenkrát nebyl Tuzex. Také posílal 8mm filmy, hlavně grotesky s Pepkem námořníkem a Mickey Mousem. To bylo dobré, protože dívat se chodili i moji důvěryhodní spolužáci. Zato venku se děly věci! Před prvním májem nám před okno pověsili rudou vlajku, takže ložnice se rázem změnila … Ani nevím, jestli toho rodiče patřičně využívali. Pak nastal ten slavný den. Od rána kravál, pod okny vojenská hudba, měli párky na tácku a pivo. A u nás zazvonili "tajní" (STB) a celé dopoledne v bytě dřepěli a hlídali, abychom na tribuně mávající nejvyšší soudruhy nějak neohrozili. Aspoň jsme nemuseli do průvodu.

F. B.: Vystudoval jste Husovu bohosloveckou fakultu, Vaším prvním  působištěm byla fara CČSH v Hostomicích pod Brdy. Pastorační činnost však byla záhy ukončena zásahem Státní bezpečnosti. Z politických důvodů následovaly práce v kotelně, na hřbitově, v továrně či ve výměníkové stanici. Jaký to mělo vliv na Váš profesionální život?

J. Ž.: V r. 68 jsem na radu přátel vyjel poprvé do ciziny - Rakousko! V září se vrátil a započal studia teologie. Na faru do Hostomic p. B. mě biskup vyslal 1. 1.1973 a myslím, že rok na to, jsem požádal církevního tajemníka (dohled nad faráři v okrese) o doporučení "výletu do Švýcarska". S velkou radostí vyhověl - později jsem zjistil proč. V archivu MV je totiž z té doby dochovaný svazek "Akce kalich" a má 160 stran. Mysleli, že ve Švýcarsku zůstanu a když jsem se jim vrátil, museli se mě zbavit po zlém. Takže udavači pilně udávali a poznatky o mé protistátní činnosti se kupily. Donutili mě rezignovat z fary a šel jsem dělat topiče do pivovaru Jince. Potom jsem v Hostomicích točil v hotelu na náměstí pivo, ale i tam jsem překážel. Spolužák z gymplu mi sehnal místo v Pražských teplárnách (obsluha výměníku), ale jenom v topné sezóně. V létě jsem prováděl v angličtině a němčině na hradě Loket. Po dvou letech mi neprodloužili smlouvu, a tak dále a tak dále… Chytil jsem se na zámku Zákupy, protože mě památky odjakživa zajímaly, ale i tam jsem brzy skončil. Zažaloval jsem ONV - zaměstnavatele o neplatnost výpovědi a dosáhl alespoň toho, že výpověď stáhli, ale musel jsem pryč. Než soud proběhl, pracoval jsem na hřbitově v Novém Boru. Inženýr, který mě tam přijímal, řekl, ať to neberu tak zle, on že už vyplňoval kádrový dotazník 36krát a mimo jiné kopal kanály. Po přestěhování do východních Čech jsem konečně zakotvil v Okresním muzeu OH, neboť soudruzi zřejmě usoudili, že tam nebudu škodit. Stal jsem se konzervátorem sbírek a rád na ty časy vzpomínám.


F. B.: Po revoluci v roce 1989 Vám byla svěřena funkce vedoucího kulturního oddělení Okresního úřadu v Rychnově nad Kněžnou. Jak vzpomínáte na práci v Rychnově?

J. Ž.: Po 89. jsem vyhrál konkurz na vedoucího referátu kultury okr. úřadu v Rychnově a mohl tak zužitkovat poznatky z práce v muzeu i znalosti z VŠ. Dodatečně jsem v Karolínu dostal titul Mgr., absolvoval dvouletý postgraduál z dějin umění a na "okrese" vydržel skoro 6 let. Potom jsem dostal výhodné pozvání do Bavorska a jezdil tam až do roku 2000, kdy jsem se vrátil do CČSH.

F. B.: Od roku 2000 jste farářem CČSH v kostele sv. Jana Křtitele Na Prádle v Praze.

J. Ž.: Tento půvabný kostýlek byl vždy, co pamatuji, svěřován prominentům církve. Myslím, že jsem tuto "tradici" přerušil a vnímám své působení v něm, jako odměnu za ta léta strádání. V roce 2001 se podařilo získat přízeň Magistrátu hl. m. Prahy, který objekt spravuje, neboť jev majetku města a CČSH ho bezplatně užívá. Realizovala se generální rekonstrukce, včetně instalace podlahového vytápění. V červnu 2002 byla kolaudace, v srpnu povodeň. Měli jsme 1,5 metru vody a bláta, vše bylo zničeno. Vlhkost ve zdivu zůstala dodnes.

F. B.: Proč kostel sv. Jana Křtitele Na Prádle? Můžete popsat hlavní náplň Vaší činnosti?

J. Ž.: S koncerty to zpočátku moc nešlo, tradice se tvoří dlouho. Hlavní náplň činnosti je ovšem duchovenská. Hodně si to užívám, protože si vždycky vzpomenu na léta, kdy jsem sloužit nesměl. Přes týden je různé zařizování, návštěvy, výuka náboženství ve studiu Oáza, úřední hodiny, nebudu všechno jmenovat. Na nedělní bohoslužby se všichni těšíme, sejde se 15 - 20 věřících i sympatizantů. Vzdáme Hospodinu čest a chválu, zazpíváme, pomodlíme se a potom, není-li křest nebo koncert našeho pěveckého sboru Rezonance, zamíříme naproti do Staré prádelny. Máme tam rezervovaný velký ořechový stůl, ale poslední dobou nás nějak přibylo, tak už jsou to stoly dva. V hospodě z nám mají velkou radost, protože v neděli v poledne tam nikdo jiný nechodí, všichni spořádaně sedí doma u oběda.


F. B.: Nedávno byla uvedena premiéra orchestrální skladby "MAKANNA" skladatelky Ireny Kosíkové, u příležitosti 110. výročí narození židovského spisovatele Jiřího Weila, pod záštitou Sira Toma Stopparda a Václava Havla. Z koncertu, na kterém jste vystoupil v roli recitátora, byl pořízen záznam, který byl vydán na CD. Jaký je Váš vztah k literatuře?

J. Ž.: Pozvání ke spolupráci na Makandě si vážím, a že vzniklo z tohoto jedinečného večera CD, mi způsobilo potěšení veliké. Ale zpět k otázce "jaký je můj vztah k literatuře" - nejvýstižněji to dokladuje skutečnost, že podle dochovaného svazku StB Akce Kalich, příčinou zásahu bylo znemožnit "šíření tiskovin nepřátelských socialistickému zřízení". Což se dělo z fary Církve československé husitské. Jednalo se především o knihy Josefa Škvoreckého vydané nakladatelstvím Sixty - Eight Publisher Toronto. Knihy samotné jsme ukryli, jako naši předkové po Bílé hoře, ale vyšetřovatelé měli řadu svědectví … To, že jsem vyvázl "jen" zákazem povolání, považuji za přímý zásah nebes, pod jejichž ochranou se cítím být.
Odmala jsem ležel v knížkách. Byla to ovšem jiná literatura, než tehdy povinná školní četba. Také jsem rád zpíval, dokonce v dětském sboru paní prof. Branislavové (manželka básníka Fr. Branislava). Ta krásná a bystrá žena ještě žije (88 let) a pamatuje si na mne. Některá setkání jsou osudová a poznamenají celý náš život. Na gymnáziu J. Nerudy v Hellichově ul., kde jsem v r.1967 maturoval, byl věhlasný divadelní kroužek. Zúčastnil jsem se recitační soutěže s jednou z Hořkých balad věčného studenta Roberta Davida od V. Nezvala. Málem jsem soutěž vyhrál, ale porotě vadilo, že jsem nastoupil přímo z publika: vyhoupl jsem se na jeviště a začal. Bylo to originální a podle mě to k básni patřilo. Nezval by měl určitě radost.


F. B.: V rámci básnického čtení "Brikciusová Na Prádle - My zemí nejdeme", 14. ročníku festivalu Den poezie, jste recitoval z nové sbírky básní Anny Brikciusové. Která báseň/básně se Vám nejvíc líbí?

J. Ž.: Už při minulém ročníku (13.) mne zaujaly některé básně: Zvířené sukně, Bouře, anebo Sova. Z letošního čtení pak: Zcestovalá rozmarýna, Zázrak dávný, Jsme šlapky, Kráska.


F. B.: Co Vás v poslední době potěšilo?

J. Ž.: Rostoucí zájem veřejnosti o dění v kostele sv. Jana Křtitele Na Prádle a to, že jste mi pane Brikciusi nabídl tento rozhovor. Děkuji Vám a přeji krásné prožití Adventu.

F. B. Děkuji za poskytnuté odpovědi.

  Více informací o Janu Židlickém na webových stránkách http://www.Brikcius.com ,  http://www.Husiti.Majestat.cz a http://CS.Wikipedia.org/Wiki/Jan_Židlický .

Do 31. prosince 2012 bez poštovného a balného! Objednávky zde:

http://www.Brikcius.com/CD.cz.html

---