Top

  Jste zváni na koncert "7 Svící" & "Rok české hudby 2014" (Janáček, Kosíková, Dvořák), uvádějící českého violoncellistu Františka Brikcia a ruského dirigenta Mischu Rachlevského s Komorním orchestrem Kremlin, který se koná v sobotu 19. dubna 2013, od 19:00 hodin, v Galerii Ilji Glazunova (Volchonka 13, Moskva, Rusko). Vstupenky (400 / 1 000 rublů) k zakoupení v předprodeji.

  V ruské premiéře bude uveden koncert "7 Svící pro violoncello a orchestr" české skladatelky a varhanice Irena Kosíkové, dcery zakázaného filozofa Karla Kosíka, který přežil Terezín. Během druhé světové války bylo mnoho umělců deportováno do koncentračního tábora Terezín. Mezi nimi byli například zavraždění židovští hudebníci Gideon Klein (1919 - 1945), Pavel Haas (1899 - 1944) a Viktor Ullmann (1898 - 1944). Koncert je věnován památce skladatelů, kteří zahynuli během Holokaustu.

  Na programu je Suita pro smyčce od Leoše Janáčka (1854 - 1928), Slovanské tance a Smyčcový kvartet F-dur "Americký" v orchestrálním provedení od Antonína Dvořáka. Spolu se skladbou "7 Svící" od Ireny Kosíkové koncert slaví oficiální "Rok české hudby 2014".

  Ve spolupráci s Komorním orchestrem Kremlin a Českým centrem Moskva. Více informací je k dispozici na webových stránkách http://www.Brikcius.com , http://www.iKosik.com , http://www.ChamberOrchestraKremlin.ru a http://Moscow.CzechCentres.cz .

Soutěž byla ukončena. Šťastným výhercem je P. J. z Bristolu.

Cenu do dubnové soutěže newsletteru NOVINKY ČESKÉHO VIOLONCELLISTY FRANTIŠKA BRIKCIA poskytl Komorní orchestr Kremlin.

František Brikcius: Maestro Rachlevsky, narodil jste se v Moskvě, s hudebním vzděláním jste začal v raném věku, v pěti letech s houslemi, studoval jste na Moskevské státní konzervatoři P. I. Čajkovského a Ruské hudební akademii Gnessin v Moskvě. Jaké bylo ruské hudební vzdělání?

Misha Rachlevsky: Bylo - a stále je - velmi dobrým systémem. Na hudební škole (ta byla navíc k základní škole) jsem měl štěstí na výborné pedagogy a na zasvěcené hudební prostředí.

F. B.: V roce 1973 jste opustil Sovětský svaz. Kam jste šel?

M. R.: Odjel jsem do Izraele a o tři týdny později jsem byl členem Izraelského komorního orchestru. Hudebním ředitelem tehdy byl Gary Bertini, nicméně po konkurzu jsem ho viděl pouze párkrát -- během mých pěti měsíců s orchestrem dirigoval jeden nebo dva programy. Rozhodl jsem se přesunout to USA, ale nejdříve jsem si potřeboval vydělat něco málo peněz a naučit se alespoň trochu anglicky. Takže jsem podepsal smlouvu s jihoafrickým Durban Symphony na jejich krátkou "zimní" (od června do září) sezónu. Jeden z hostujících dirigentů, Ital Piero Gamba, mě pozval, abych se přidal ke kanadskému orchestru Winnipeg Symphony, jehož byl tenkrát hudebním ředitelem. O rok a půl později jsem nastoupil do Detroit Symphony.

F. B.: Roku 1976 jste se konečně usadil ve Spojených státech. Později jste založil New American Chamber Orchestra (NACO). Bylo to obtížné?

M. R.: S odstupem - bylo to šílené rozhodnutí, vytvořit plnohodnotný orchestr založený pouze na mém odhodlání. Ale tenkrát se to nezdálo - vzrušující, ano.

F. B.: Ve stejném roce pádu železné opony jste odjel do Španělska a později jste se vrátil zpět do Moskvy. Proč?

M. R.: Podmínky, které mi město Granada nabídlo, bylo těžké odmítnout: plné financovaní mého New American Chamber Orchestra po dobu dvou let a carte blanche pro založení podobného tělesa. Ještě před vypršením smlouvy jsem byl pozván, abych dirigoval Moscow Chamber Orchestra. Když prezidentka švýcarské nahrávací společnosti Claves Records viděla vysílaný přenos jednoho koncertu, oslovila mě s nabídkou pořídit nahrávku Rusko-Sovětské hudby a současně souhlasila s mým návrhem natočit ji s ruskými hudebníky. Jakmile jsme začali zkoušet, nahrávat a společně vyjeli na krátké koncertní turné, bylo to příliš dobré, abych odjel. A nyní, po 22+ letech, více než 1 800 koncertech v Moskvě i zahraničí a po 30 CD nahrávkách, jsem vděčný za toto požehnání.


F. B.: Jak vznikl název Vašeho Komorního orchestru Kremlin?

M. R.: Nechte mě pouze "copy and paste" z FAQ na našich webových stránkách: Během sovětských let, s vystupujícími soubory, kterým bylo povoleno cestovat do zahraničí, nebo spíše které byly "poslány" do zahraničí, bylo zacházeno jako s "politickými zbraněmi". Samozřejmě hrozná praxe, nicméně byl tu jeden pozitivní přínos pro západní manažery a  jim podobné - pouze ti s nejvyššími profesionálními schopnostmi byli bráni v úvahu pro podobné cesty. Později po polovině 80. let přišla Perestrojka a s ní dlouho očekávaná možnost svobodně cestovat do zahraničí. Během krátké chvíle začaly faxové přístroje západních manažerů datlovat nabídky od nespočet ruských souborů, "ABC Symphony of Moscow" nebo "XYZ Russian Chamber Orchestra", nabízející velmi atraktivní poplatky za koncerty od orchestrů, které existovaly pouze na těchto faxech, a které byly na rychlo dány dohromady krátce před odjezdem na turné. No, brzy se západ dozvěděl, že Rusko je zemí nejenom Richterů, Oistrachů a Rostropovičů. Když jsem se rozhodl založit nový orchestr, nechtěl jsem, aby byl zaměňován s dalšími, takže jsem dlouho hledal pro název, který by neměl v názvu "Moskevský" nebo "Ruský", ale zcela jasně identifikoval původ. Vypadá to, že to vyšlo.

F. B.: Co je pro Vás při dramaturgii koncertů rozhodující?

M. R.: Je tu příliš mnoho proměnných - akustika koncertního sálu, předpokládané publiku, co dalšího je připravováno v daném období / cyklu koncertů, přání pořadatele (pokud to není koncert, který produkujeme ve vlastní režii), dostupnost určitých sólistů, atd. Ne, nechci tím říct, že je to obtížný úkol - je to jedna z největších výhod mé práce. Nakonec obtížné je to, co vybrat a co odložit na někdy jindy. Je tu ale jeden společný jmenovatel - nikdy nediriguji hudbu, kterou nevnímám jako výrazný komunikační nástroj - s mými kolegy, hudebníky, s publikem a pokud prominete patos, s jistými silami, které ovládají naše životy - a ne, nemyslím tím vládu.

F. B.: Nedávno jste se vrátili z koncertního turné po Spojených států. Jaké tam bylo publikum?

M. R.: Báječné. Zábavné pozorování: Pro americké publikum již hraji skoro 40 let. Během těchto let slýchávám obavy ze "šedivějícího publika" - a doopravdy, dnes, jako před 40 lety, většina posluchačů je ve "zralém věku" a doopravdy, většina s šedivějícími (pokud vůbec) vlasy. Přesto, jejich počet není na ústupu, spíše naopak. Ve Spojených státech se věnují ve velké míře hudebnímu vzdělání pro děti od raného věku, i když se většina z nich nedostaví do koncertních sálů v mládí a v rané dospělosti, tak jakmile jim začnou šedivět vlasy ...


F. B.: V sobotu 19. dubna 2014 budete v ruské premiéře dirigovat koncert "7 Svící pro violoncello a orchestr" od české skladatelky Ireny Kosíkové. Společně s hudbou Leoše Janáčka a Antonína Dvořáka budete slavit "Rok české hudby 2014". Jaký je Váš vztah k hudbě českých skladatelů?

M. R.: Velmi jednoduchý - miluji je. Můj první disk pro Claves - společnost, která se v jistém smyslu stala kmotrem našeho orchestru - byl s hudbou Janáčka, Suka a Dvořáka (s dříve uvedeným Granada Chamber Orchestra). Dvořák je základem našeho repertoáru, obdobně jako Čajkovský.

F. B.: Co v současné době připravujete?

M. R.: Bohužel jsem pověrčivý.

F. B.: Co Vás v poslední době nejvíc potěšilo?

M. R.: Hodně věcí! Otázka je natolik obsáhlá, je to velmi vybraná směs - potkal jsem nové a zajímavé lidi, objevil mé příbuzné (našli mě) o kterých jsem nevěděl, jedl jsem ve skvělých restauracích, přečetl a znova četl některé knížky, včetně Kafky (ne, nepřipravuji se pro Český program, pouze pro mé potěšení ;-), nastudoval novou hudbu - a už se těším, že k tomuto listu přidám spolupráci s Františkem Brikciem na Sedmi svících od Ireny Kosíkové.

F. B. Děkuji za poskytnuté odpovědi.

M. R.: Moje potěšení.

  Více informací o ruském dirigentovi Mishovi Rachlevském je k dispozici na webových stránkách http://www.Brikcius.com , http://www.ChamberOrchestraKremlin.ru a http://CS.Wikipedia.org/Wiki/Misha_Rachlevsky .

  Pro nové video, každý 1. čtvrtek v měsíci, "subscribe" českou skladatelku a varhanici Irenu Kosíkovou na YouTube http://www.YouTube.com/IrenaKosikova .

  Nyní kompletní provedení všech 18ti Lipských chorálů Johanna Sebastiana Bacha (1685 - 1750).

Top