Top

  Jste zváni na koncert Mezinárodního festivalu symfonické hudby v Alžíru "Duo Brikcius - 2 Cellos Tour", českých violoncellistů - sourozenců Anny Brikciusové a Františka Brikcia, který se koná v pondělí 13. prosince 2010, od 19.00 hodin, v Národním divadle v Alžíru (10 Rue Hadj Omar, La Casbah, Alger Square Port Said, Alžír).

Kdo jsou členové violoncellového komorního souboru Duo Brikcius?

  Argentinský skladatel se narodil 11. dubna 1916, v Buenos Aires, v argentinské rodině s katalánskými a italskými předky. Studoval na Národní hudební konzervatoři v Buenos Aires, kterou absolvoval v roce 1938. Jeho pedagogická kariéra začala roku 1941 na Národní konzervatoři a na Národní vojenské akademii San Martín. Ve stejném roce se žení s Mercedes de Toro, se kterou má dvě děti.

  Z důvodu podpisu petice za podporu lidských práv byl v roce 1945 donucen, Perónovým režimem, odstoupit z Národní vojenské akademie. Za podpory Guggenheimova grantu (1942) odchází se svou rodinou do USA, kde zůstává od roku 1945 do 1947 a studuje u Aarona Coplanda v Tanglewoodu. Po návratu do Buenos Aires spoluzakládá argentinskou pobočku ISCM a Hudební a divadelní konzervatoř La Plata, kterou současně vede. Roku 1951 ISCM vybrala jeho dílo k prezentaci na 25. festivalu ve Frankfurtu. Byla to první Ginasterova cesta do Evropy, kde se také zúčastnil "International Music Council of UNESCO" setkání. Následují další návštěvy ISCM v Oslu (1953), Stockholmu (1956), Římě (1959) a Madridu (1965).

  Roku 1952 donutila Perónova vláda Ginasteru k odstoupení z místa ředitele Konzervatoře La Plata, které trvalo do roku 1956, kdy Perónův režim skončil. V letech 1942-1958 si přivydělává skladbou filmové hudby. V roce 1958 obdržel plnou profesoraturu v La Plata, v tom samém roce rezignuje a přijímá nabídku vedení Fakulty hudebního umění a vědy na Argentinské katolické univerzitě, kde působí jako děkan (1958-1963). Odstoupil ze všech univerzitních míst v roce 1963 a plně se věnoval skladbě a řízení Latinsko amerického centra pro pokročilá hudební studia na Institutu Torcuato di Tella. Pod jeho vedením (1963-1971) podporoval tento institut avantgardní techniky, formou nabídky dvouleté stáže pro latinsko americké skladatele u Coplanda, Messiaena, Xenakise, Nona a Dallapiccoliho.

  V roce 1968 se Ginastera vrací zpět do USA a od roku 1970 žije v Evropě. 1971 si vzal argentinskou violoncellistku Auroru Nátolu a trvale se usadil ve Švýcarsku, kde se plně soustředil na skládání. Je považován za jednoho z nejpřednějších latinsko amerických skladatelů vážné hudby. Mezi jeho studenty byli Astor Piazzolla, Waldo de los Ríos a Rafael Aponte-Ledée.

  Byl členem "National Academy of Fine Arts of Argentina" (1957), "Brazilian Academy of Music" (1958), "American Academy of Arts and Sciences" (1965) a "American Academy of Arts and Letters" (1968). Obdržel čestný doktorát Yale (1968) a Temple university (1975). Byla mu udělena cena "Grand prize of the Argentine National Endowment for the Arts" (1971) a " UNESCO International Music Council music prize" (1981). Zemřel 25. června 1983 v Ženevě.

  Spolu s dalšími 11 skladateli - přáteli (C. Beck, L. Berio, P. Boulez, B. Britten, H. Dutilleux, W. Fortner, A. Ginastera, C. Halffter, H. W. Henze, H. Holliger, K. Huber a W. Lutoslawski) švýcarského dirigenta a mecenáše Paula Sachera (1906 - 1999), byl požádán ruským violoncellistou Mstislavem Rostropovičem, aby u příležitosti Sacherových 70. narozenin napsal skladbu pro sólové violoncello s použitím not obsažených v jeho jméně (eS, A, C, H, E, Re). Alberto Ginastera vytvořil PUNEÑA No. 2 op. 45.. Skladby byly částečně uvedeny v Curychu, 2. května 1976. Celý projekt "eSACHERe" bude uveden (poprvé v kompletním provedení) českým violoncellistou Františkem Brikciem, v roce 2011 v Praze.

  Více informací o Albertovi Ginasterovi na webových stránkách http://www.Brikcius.com a http://Cs.Wikipedia.org/Wiki/Alberto_Ginastera .

Top