Ve spolupráci s festivalem Smetanovské dny a Dominik Centrum. Předprodej a rezervace vstupenek na webových stránkách http://www.PlzenskaVstupenka.cz . Více informací je k dispozici na http://www.Brikcius.com , http://www.SmetanovskeDny.cz , http://www.WebMagazin.cz a http://www.iKosik.com .

  Et Netera vytváří webové prezentace firem pro efektivní komunikaci se zákazníky a e-shopy pro přímý prodej svých výrobků a služeb. Dělá např. weby zastupitelských úřadů ČR; mezi klienty patří společnosti Allianz, Annonce, Ahold, Datart, DVC, EMG, Fortuna, MZV, Telefónica O2, Siemens, Staropramen, Ticketpro, Vodafone a Volksbank.

  Et Netera získala za svou práci mnohá zahraniční i tuzemská ocenění, např. Internet Effectiveness Award, Zlatý erb, The International Business Award, IT produkt, Nejlepší IT web, Hewitt Nejlepší zaměstnavatelé ČR, Firma roku Hl.m. Prahy, Deloitte Fast50, Deloitte Fast500, The European Business Awards, nebo WebTop100.

  Et Netera je mediálním partnerem projektů "MAKANNA" a "eSACHERe".

  Ruský (naturalizovaný švýcarský) violoncellista, dirigent a klavírista Mstislav Leopoldovič Rostropovič se narodil 27. března 1927, v Baku v Azerbajdžánu SSSR, ruským rodičům, kteří se sem přestěhovali z Orenburgu. Od čtyř let ho jeho matka Sofiya Nikolajevna Fedotova, talentovaná klavíristka, učí hře na klavír. V deseti letech začal hrát na violoncello pod dohledem svého otce, respektovaného violoncellisty a bývalého studenta Pabla Casalse. Během 2. světové války se vrací se svou rodinou zpět do Orenburgu a v roce 1943 do Moskvy.

  Roku 1943 vstupuje do Moskevské konzervatoře, kde studuje hru na violoncello, hru na klavír, dirigování a skladbu do roku 1948. Mezi jeho pedagogy byli Dmitrij Šostakovič a Sergej Prokofjev. Na protest příkazu, z 10. února 1948 proti "formalismu" skladatelů (jeho pedagog Dmitrij Šostakovič byl propuštěn z konzervatoře v Leningradě a Moskvě), Rostropovič vystoupil z konzervatoře.

  V roce 1945 vyhrál zlatou medaili v historicky první soutěži Sovětského svazu pro mladé hudebníky. Vyhrál 1. cenu na mezinárodní soutěži Pražské jaro (1950). Obdržel jedno z nejvyšších ocenění Sovětského svazu, Stalinovu cenu (1950). Vyučuje na Leningradské (Petrohradské) konzervatoři a Moskevské konzervatoři. V roce 1952 se setkal v Praze s legendárním dirigentem Václavem Talichem.

  Roku 1955 se oženil s Galinou Višněvskou, sopranistkou Bolšovo Teatra. Měli dvě dcery, Olgu a Jelenu. Stal se profesorem na Moskevské konzervatoři (1956) a na Leningradské konzervatoři (1961). Během koncertních cest po západní Evropě se setkává s mnoha skladateli, včetně Benjamina Brittena (1960).

  V roce 1970 Rostropovič napsal otevřený dopis sovětskému tisku, ve snaze podpořit spisovatele a držitele Nobelovy ceny Alexandra Solženicyna a proti sovětskému útlaku svobody projevu v kultuře. Jeho přátelství s Alexandrem Solženicynem a podpora disidentů vyústila v oficiální nemilost. Rostropovič a jeho žena Galina Višněvskaja měli zákaz opustit SSSR, nesměli hrát v rozhlase a televizi, koncerty byly možné pouze v malých městech na Sibiři.


  V roce 1974 mu byl umožněn výjezd ze SSSR s rodinou na dvouletý pobyt ve Velké Británii. Již se nevrátil a usadil se ve Spojených státech, kde se později stal americkým občanem. V roce 1978 byl zbaven sovětského občanství za "akty poškozující dobré jméno SSSR". Jeho ruské občanství bylo obnoveno 1990, bezprostředně po rozpadu Sovětského svazu.

  V letech 1977 až 1994 byl hudebním ředitelem a dirigentem amerického Národního symfonického orchestru ve Washingtonu, zatímco stale hrál s mnoha slavnými hudebníky, například se Svatoslavem Richterem a Vladimirem Horowitzem. Byl také ředitelem a zakladatelem festivalu Rostropovich Music Festival a pravidelně hrál v rámci festivalu Aldeburgh Festival ve Velké Británii.

  Jako gesto politické podpory hrál Suity Johanna Sebastiana Bacha, na troskách během demolic Berlínské zdi v roce 1989. Během srpnového puče konzervativních sil v roce 1991 letěl do Moskvy podpořit Borise Jelcina v obležení budovy Ruské vlády.

  Rostropovič a jeho žena Galina Višněvská založili nadaci Rostropovich-Vishnevskaya Foundation k podpoře sociálních projektů a aktivit. Iniciují očkovací program v Azerbajdžánu. V roce 2002 je otevřeno Rostropovich Home Museum v Baku. Vystupuje v dokumentu Alexandra Sokurova "Elegy of a life: Rostropovich, Vishnevskaya" (2006).

  Rostropovič inicioval vznik celé řady skladeb od mnoha skladatelů, mezi kterými byli Conrad Beck, Luciano Berio, Leonard Bernstein, Arthur Bliss, Pierre Boulez, Benjamin Britten, Henri Dutilleux, Wolfgang Fortner, Alberto Ginastera, Lopes Graça, Sofia Gubaidulina, Cristóbal Halffter, Hans Werner Henze, Heinz Holliger, Klaus Huber, Aram Khachaturian, Witold Lutosławski, Olivier Messiaen, Krzysztof Penderecki, Astor Piazzolla, Sergej Prokofjev, Alfred Schnittke a Dmitrij Šostakovič.


  Rostropovič obdržel mnoho mezinárodních ocenění a čestných doktorátů z mezinárodních univerzit. Byla mu udělena "Gold Medal of the Royal Philharmonic Society" (1970), "Annual Award of the International League of Human Rights" (1974), čestný doktorát Cambridge University (1975), "Sonning Award" (1981), "Grammy Award for Best Chamber Music Performance" (1984), "Honor Award of the Republic of Azerbaijan", "Honorary KBE from Queen Elizabeth II" (1987), "Presidential Medal of Freedom" prezidentem Ronaldem Reaganem (1987), čestné občanství města Orenburg (1993), "Polar Music Prize" (1995), "Prince of Asturias Awards" (1997), čestný doktorát Karlovy University (1998), čestné občanství města Vilnius (2000), "Order of Service to the Fatherland, First Degree" za "outstanding contribution to the development of world music and many years of creative activity" prezidentem Vladimirem Putinem (2007), "Medal for Art and Science" nizozemskou královnou Beatrix a "French Legion of Honor". Byl aktivistou a bojovníkem za lidská práva a svobodu projevu v umění a politice. Podpořil mnoho výchovných a kulturních projektů jako UNESCO velvyslanec.

  Žil střídavě v rezidencích v Moskvě, Petrohradě, Londýně, Paříži, Lousanne a New Yorku. Hrál na různá violoncella, včetně Duportova Stradivaria (1711), Storioniho a Petera Guarneriho z Benátek. Mstislav Rostropovič zemřel 27. dubna 2007 v Moskvě.