Top

  Jste zváni na adventní koncert "Duo Brikcius - 2 Cellos Tour", českých violoncellistů - sourozenců Anny Brikciusové a Františka Brikcia, který se koná v neděli 19. prosince 2010, od 18.00 hodin, v kostele sv. Jana Křtitele Na Prádle (Říční ul. 6, Praha 1).

Kolik skladatelů figuruje v rámci violoncellového projektu "eSACHERe", který byl iniciován ruským violoncellistou Mstislavem Rostropovičem, u příležitosti 70. narozenin švýcarského dirigenta a mecenáše Paula Sachera?

  Polský skladatel a dirigent Witold Lutosławski se narodil 25. ledna 1913, ve Varšavě, do politicky a kulturně aktivní rodiny. V říjnu 1918, když bylo Lutosławskému pět let, otec Jósef Lutosławski a strýc Marian Lutosławski byli popraveni bolševickou popravčí četou ve věznici Butyrskaja v Moskvě, pouze pár dní před plánovaným soudem. Po 1. Světové válce se zbytek rodin vrací do nově nezávislého Polska. Lutosławski se začíná učit hře na klavír ve věku šesti let. Pokračuje na Konzervatoři Varšava, kde absolvuje hrou na klavír (1936) a skladbou (1937).

  Následuje vojenská služba v signalizační a spojovací jednotce. Jeho plány na pokračování studií v Paříži jsou přerušeny útokem Německa a Ruska na Polsko, kdy byl Lutosławski mobilizován ke spojovací jednotce a bezprostředně zajat německými vojáky. Během pochodu do vězeňského tábora se mu povedlo utéct a dojít do 400 km vzdálené Varšavy. Jeho bratr byl zajat ruskými vojáky a později zemřel v pracovním táboře na Sibiři.

  Aby se Lutosławski uživil, připojil se ke kabaretní společnosti a vydělával si hraním populárních tanců. Také založil klavírní duo se svým přítelem a skladatelem Andrzejem Panufnikem, se kterým hráli ve varšavských kavárnách. V Němci okupované Varšavě byla jediná možnost poslechu živé hudby v kavárnách. V kavárně Aria, kde hráli, se Lutosławski seznámil se svou budoucí ženou Marií Danutou Bogusławskou, sestrou spisovatele Stanisława Dygata. Lutosławski opouští se svou maminkou Varšavu pár dní před Varšavským povstáním v roce 1944, zachraňuje pouze pár partitur a náčrtků, zbytek jeho hudby byl ztracen během destrukce města. Lutosławski se vrátil do ruin Varšavy po Polsko-Sovětské dohodě v dubnu 1944. Roku 1945 byl zvolen předsedou nově ustanoveného Svazu Polských skladatelů (ZKP - Związek Kompozytorów Polskich). 1946 si vzal Marii Danutu Bogusławskou.

  Vzhledem k tomu, že byl nesmiřitelně proti ideálům Socialistického realismu, byl roku 1948 vyloučen ze ZKP na následky Stalinovy umělecké cenzury. Jeho 1. Symfonie byla zakázaná jako "formální" a ocitl se na černé listině sovětských autorit. Situace pokračovala po dobu vlády Chruščeva, Brežněva, Andropova a Černěnka. 1954 v klimatu hudebního potlačování emigruje jeho přítel Andrzej Panufnik do Velké Británie. Stalinova smrt 1953 umožnila jistou formu relaxace kulturního totalismu v Rusku a satelitních zemích. 1954 Lutosławski obdržel, ke svém zděšení, Cenu předsedy vlády za cyklus dětských písní. Následující čtyři roky Lutosławski pracuje na Pohřební hudbě (1958), která byla napsána u příležitosti 10. výročí úmrtí Bély Bartóka a přinesla mu mezinárodní uznání, cenu ZKP a cenu UNESCO (1959).

  V letech 1957-1963 skládá valčíky, foxtroty a tanga pod pseudonymem Derwid. První objednávka ze zahraničí (Zagreb music biennale, 1963) mu získala další Státní cenu za hudbu a smlouvu s hudebním vydavatelstvím Chester music. Následují koncerty ve Švédsku (1965) a na Aldeburghském Festivalu, založeném britským skladatelem a přítelem Benjaminem Brittnem. Spolupráce s Pierrem Boulezem, který dirigoval jeho dílo. 1967 Lutosławski obdržel nejvyšší dánské hudební ocenění Sonning Award (1967), které následuje první cena UNESCO's Tribune internationale des compositeur (1968).

  Vytvoření Violoncellového koncertu (1968 - 1970), premiérovaném ruským violoncellistou Mstislavem Rostropovičem, bylo hluboce ovlivněno skonem Lutosławského maminky (1967) a potlačením svobodných politických aktivit. 1981 - 1989 Lutosławski odmítal všechny profesionální závazky v Polsku, jako gesto solidarity bojkotovaným umělcům. Jako gesto podpory posílá v roce 1983 nahrávku prvního uvedení 3. Symfonie do Gdaňska, aby byla hrána stávkujícím v místním kostele. Byla mu udělena Cena solidarity (1983) a první cena Grawemeyer Prize from the University of Louisville, Kentucky (1985), která mu umožnila založení stipendia na podporu studia mladých polských skladatelů v zahraničí. Roku 1987 udělena cena Royal Philharmonic Society's Gold Medal a jeho díla jsou uvedena na Huddersfield Contemporary Music Festival (1987). Jsou mu uděleny čestné doktoráty na různých univerzitách po celém světě, včetně Cambridge.

  Po dlouhých vyjednáváních mezi vládou a opozicí se Lutosławski vrací na dirigentské pódium v Polsku na Varšavském podzimním festivalu (1988). Po událostech roku 1989 předsedá na nově uspořádané Polské kulturní radě. 1993 Lutosławski cestoval do USA, Velké Británie, Finska, Německa, Kanady a Japonska. Bylo mu uděleno polské největší ocenění Řád bílého orla. Umírá 7. února 1994. Jeho žena Danuta ho krátce poté následuje.

  Spolu s dalšími 11 skladateli - přáteli (C. Beck, L. Berio, P. Boulez, B. Britten, H. Dutilleux, W. Fortner, A. Ginastera, C. Halffter, H. W. Henze, H. Holliger, K. Huber a W. Lutoslawski) švýcarského dirigenta a mecenáše Paula Sachera (1906 - 1999), byl požádán ruským violoncellistou Mstislavem Rostropovičem, aby u příležitosti Sacherových 70. narozenin napsal skladbu pro sólové violoncello s použitím not obsažených v jeho jméně (eS, A, C, H, E, Re). Witold Lutosławski vytvořil SACHER - VARIATIONEN. Skladby byly částečně uvedeny v Curychu, 2. května 1976. Celý projekt "eSACHERe" bude uveden (poprvé v kompletním provedení) českým violoncellistou Františkem Brikciem, v roce 2011 v Praze.

  Více informací o Witoldu Lutosławském na webových stránkách http://www.Brikcius.com a http://Cs.Wikipedia.org/Wiki/Witold_Lutosławski .

Top